HR Excellence in Science
Datum: 30.06.2022

Kam zmizel jasoň? Vědci zachraňují kriticky ohrožené druhy motýlů

Občas se záchrana mizejících druhů hmyzu může v našich podmínkách jevit jako boj s větrnými mlýny. Entomologové ale neklesají na mysli a snahu o přežití vzácných motýlů či brouků nevzdávají. Jedním z nich je například jasoň dymnivkový, motýl, kterého Česká společnost entomologická vyhlásila Hmyzem roku 2021. Proč počty některých druhů hmyzu klesají až na kritickou úroveň a jaká řešení odborníci navrhují a aplikují?

Lákat dívku k sobě domů na sbírku motýlů už se nenosí. Kdyby však dotyčná kolekci šupinokřídlého hmyzu přeci jen vidět chtěla, mohlo by to mít pro muže i neblahé následky. Zejména pokud by se mezi vystavenými exempláři nacházel chráněný jedinec, například jasoň dymnivkový, a ona dáma byla zkušenou entomoložkou. Nereálný příběh? Už se staly i podivnější věci. Do vězení by jasoň dymnivkový staromódního milovníka a sběratele motýlů nejspíše nedostal, ale na tučnou pokutu by to bylo. Podobných kauz se v České republice řeší desítky.

Vzácný, zákonem chráněný druh potřebuje ke svému životu partnery z říše rostlin, takzvané živné rostliny. Jak už napovídá druhové jméno jasoně, jde o dymnivky, vcelku běžné květiny, které mají v oblibě listnaté lesy. Kde se daří dymnivkám, může se dařit i jasoňům – pokud je les dostatečně světlý.

Ještě před několika desítkami let se mu u nás dařilo leckde. Tento velký, dnes kriticky ohrožený motýl z čeledi otakárkovitých dokáže žít od nížin po horní hranici lesa a býval na našem území běžným druhem. Koncem minulého století však v Čechách zcela vyhynul a poslední populace se nacházejí na Moravě. Jednou takovou lokalitou je obora Bulhary v Milovickém lese v CHKO Pálava, místo spojené s výzkumy Lukáše Čížka a jeho kolegů z Entomologického ústavu Biologického centra AV ČR.

Jasoň dymnivkový se vyskytuje například v Národním parku Podyjí, Moravské Amazonii, v CHKO Pálava či Litovelské Pomoraví.

Z tisíců desítky, z desítek stovky
Úsilí badatelů o záchranu vymírajících motýlů do značné míry kopíruje a dále rozvíjí projekt výzkumného týmu entomologů, který se v oboře Bulhary realizoval v letech 2003 a 2004. Co konkrétně jihočeští odborníci patnáct let po svých předchůdcích v oboře zkoumali? Zjednodušeně řečeno počítali motýly. Zatímco při prvním monitorování napočítali ročně okolo čtyř tisíc kusů jasoně dymnivkového, v roce 2019 se cifra stěží vyšplhala ke stovce. „Situace se tam za tu dobu dramaticky zhoršila,“ upozorňuje Lukáš Čížek na rychlé mizení motýlů z krajiny.

Když výzkumníci viděli extrémní úbytek motýlů v Bulharech, přišli s nápadem na záchranu. Následoval poměrně úspěšný zásah spočívající v prosvětlení kousku lesa tak, aby jasoňům vyhovoval, a také o funkční propojení – koridor – aby vhodný biotop snáze našli. V hustém lese totiž tento druh nežije a také tam nerad létá. Díky zapojení odborníků populace v dalším roce narostla a čítala několik stovek jedinců.

Celou situaci monitorovali pracovníci Entomologického ústavu Biologického centra AV ČR Jiří Beneš a Martin Konvička, kteří se ochraně ohrožených druhů dlouhodobě věnují a vedli i výzkumy v letech 2003 a 2004. Jsou autory stránek Mapování a ochrana motýlů ČR (www.lepidoptera.cz). Problém mizejícího motýla odhalili, navrhli řešení a zásah v dané lokalitě ve spolupráci se Správou CHKO Pálava prosadili. Především díky jejich odhodlání a iniciativě tak počty jasoňů opět začaly narůstat.

Se síťkou, nebo bez ní
Jak počítání motýlů v terénu vlastně vypadá? „Máme bloček a tužku. K tomu ještě mapu, GPS a hodinky. Nejdůležitější je zkušený motýlář, tedy člověk, který jedince pozná po druhu, aniž by většinu z nich musel chytit do síťky,“ popisuje entomolog. Motýláři procházeli les po trase dlouhé mnoho kilometrů, rozdělené na několikasetmetrové úseky, a zapisovali počty a druhy motýlů, které na konkrétních úsecích potkali.

Proč motýlů v Bulharech dramaticky ubývá, mají odborníci dobře zdokumentováno. Na vině je nevhodné lesní hospodaření, které poškozuje krajinu. Jedním z rozšířených problémů je frézování. V čem spočívá a proč se v lesích dělá? Po těžbě dřeva vjede na paseku traktor s frézou, která naštěpkuje pařezy a další zbytky. Následně je buď zapraví do půdy, tedy zaorá (hloubková příprava půdy), nebo je smísí s okolní vegetací (povrchová příprava půdy).

Paseka se následně zkropí totálním herbicidem, obvykle se používá Roundup. Cílem je umožnit na paseku přístup technice, jíž by pařezy překážely, a zlikvidovat vegetaci, která konkuruje sazeničkám nebo semenáčkům dubů. Ve výsledku je ovšem v takovém prostředí život pro hmyz (nejen pro motýly, ale i brouky a jiné druhy) nepředstavitelný a samotný zásah těžké techniky zabije stovky i tisíce jedinců – dospělců, housenek i larev žijících v pařezech.

Spokojenému životu jasoňů škodí také lesní zvěř, daňci a jeleni. Obory, donedávna významná útočiště mnoha ohrožených a chráněných rostlin a živočichů, kopytníci každoročně zcela vypasou. Dymnivky, potrava motýlích housenek, mizí a s nimi i celé populace motýlů. Přitom řešení, po kterém odborníci v oboře Bulhary volají, není složité. Nefrézovat, nepoužívat jedovaté postřiky na plevel a snížit stavy zvěře.

Lukáš Čížek vede oddělení biodiverzity a ochrany přírody v Entomologickém ústavu Biologického centra AV ČR.

 

Úřady a instituce dělají mrtvé brouky
Podle Lukáše Čížka uchopil náš stát ochranu hmyzu za úplně špatný konec. Ačkoli jsou stanoviska a doporučení expertů jasná a podložená, stát často klade důraz na podružné věci, jako je například nesmyslné postihování „pytláků“, tedy amatérských entomologů, kteří si do své sbírky přidají pár chráněných jedinců. Vysoké pokuty a tvrdé postihy jsou podle jeho názoru absurdní. Bude-li krajina v dobrém stavu, hmyz si poradí sám a přežije. Několik „načerno“ ulovených exemplářů populaci nijak neuškodí.

Jasoně není těžké chránit. Pokud se podaří udržet jeho biotopy, bude se mu dařit. V cestě však stojí poškozování krajiny a přírody nevhodným hospodařením v lesích a jednání s odpovědnými institucemi a podniky, v tomto případě s Lesy ČR, jsou komplikovaná. Úředníci někdy obrazně řečeno dělají mrtvé brouky.

Výsledky se často dostavují pomalu, občas je to boj s větrnými mlýny. „Podstatná část naší vědecké činnosti je zaměřena na hmyz a na to, jak mu pomoci přežít. Bez snahy uvádět výsledky výzkumu do praxe by to postrádalo smysl. Někdy narazíte na nepochopení, zaběhnutou praxi není snadné měnit. Nakonec ale potkáte lidi, s nimiž se dá domluvit, ochotné hledat kompromisy. Věci se mění, někdy velmi pomalu, ale mění,“ zakončuje optimisticky Lukáš Čížek.

Článek na webu Akademie věd

Zpět

 

KONTAKT

Biologické centrum AV ČR, v.v.i.
Branišovská 1160/31
370 05 České Budějovice
Datová schránka: r84nds8

 

+420 387 775 111 (ústředna)
+420 387 775 051 (sekretariát)
+420 778 468 552 (pro média)

NAJÍT PRACOVNÍKA

Biologické centrum Google mapa

Přihlášení do intranetu

Pro přihlášení do intranetu zadejte Vaše přihlašovací údaje

×