Rychlost změny klimatu je za polárním kruhem jasně vidět, říká spoluzakladatel arktické výzkumné stanice Oleg Ditrich
V zimě neustálá tma, v létě zase pořád světlo. To je jedna ze strastí, kterou přináší život na arktickém souostroví Špicberky. Víc než dobře ho zná Oleg Ditrich, spoluzakladatel České arktické výzkumné stanice Josefa Svobody ve městě Longyearbyen. Na Svalbardu pobývá pravidelně od roku 2009.
Převzato z: www.budejovice.rozhlas.cz
Když za polární kruh na souostroví Špicberky dorazil úplně poprvé, bylo to v době letního slunovratu. Polární den se mu tak ukázal v plné síle. Čestný člen České parazitologické společnosti Oleg Ditrich tam tehdy vyrazil spolu s biologem Josefem Elsterem. Oba měli jediný cíl – vybrat vhodné místo pro Českou arktickou výzkumnou stanici.
„Byl to velmi silný zážitek. V kempu jsme si postavili stan. Když člověk na vlastní kůži zažije, že to slunce v noci udělá opravdu jen takové symbolické kolečko a vůbec nezmizne, je ten osobní prožitek samozřejmě úplně jiný, přestože jsme z literatury věděli, co nás čeká,“ vypráví dlouholetý pracovník Centra polární ekologie Jihočeské univerzity.
Právě za polárním kruhem je podle něj nejlépe patrná rychlost změny klimatu. V blízkosti terénní stanice českých polárníků na Svalbardu se například nachází výrazný ledovec, jehož část kdysi dosahovala až k mořské hladině. Masiv ovšem ustupuje víc a víc.
„Každoročně po našem návratu jsme viděli, jak ten ledovec ustoupil o desítky, někdy možná i stovky metrů. Na pobřeží, kam kdysi ještě sahal, se dá dneska zakotvit člunem a projít se tam pěšky. Ustupuje velmi silně. Některé pevninské ledovce za tu dobu, co tam jezdíme, dokonce úplně zmizely. Zbyl z nich jen takový potůček,“ popisuje parazitolog.
Proč si Oleg Ditrich přivezl ze Svalbardu tlusté střevo polární lišky? A jaké dezinformace mezi lidmi nejčastěji kolují v souvislosti s parazity? Celý rozhovor s vědcem si pusťte v přehrávači výše.


