HR Excellence in Science
Datum: 29.03.2023

Tasmánský tygr možná přežil až do 80. let 20. století nebo později

Vědci vrhli nové světlo na vyhynutí vakovlka (Thylacinus) neboli tasmánského tygra, jednoho z nejikoničtějších a nejzáhadnějších zvířat 20. století.

Na fotografi je poslední vakovlk tasmánský chovaný v zajetí. Fotografie byla pořízená 19. prosince 1933 v Zoo Hobart zoologem Davidem Fleayem (snímek se svolením David Fleay Trustees).

 

Tým vědců z Austrálie, Francie a České republiky pod vedením profesora Barryho Brooka z Tasmánské univerzity (University of Tasmania) využil rozsáhlou databázi 1237 záznamů pozorování vakovlka z Tasmánie, pocházejících od roku 1910, ke zmapování úbytku druhu a jeho pravděpodobného vymírání. Výsledky byly publikované v časopise Science of the Total Environment.  

"Zjistili jsme, že rozšíření vakovlka tasmánského se rychle zmenšilo po období, kdy byly v Tasmánii poskytovány odměny za zvířecí kůže (1888-1909), a že poslední subpopulace přežívala nejpravděpodobněji v jihozápadní oblasti," řekl profesor Brook. Pomocí statistických metod, citlivostní analýzy a modelování nejistoty, tým také odhadl nejpravděpodobnější datum vyhynutí druhu. „Výsledky ukázaly, že k vyhynutí pravděpodobně došlo během čtyř desetiletí po posledním ochytu, tedy kolem 40. až 70. let 20. století. Další analýzou jsme však zjistili, že k vyhynutí mohlo dojít až koncem 80. let do začátku roku 2000. S velmi malou pravděpodobností tasmánský tygr stále přežívá v odlehlých jihozápadních oblastech divočiny." 

 

Vzorec prostorové exstirpace pro vakovlka v Tasmánii. Barevné vrstevnicové mapy odvozeného roku místní exstirpace byly vytvořeny pomocí převzorkovaného odhadu data zániku. MTE - střední doba zániku; UCI - horní interval spolehlivosti. Kruhy v každém grafu ukazují jednotlivá pozorování, dimenzovaná podle hodnocené kvality.

 

Jak uvedl profesor Brook, tato studie poskytla dosud nejkomplexnější a nejpečlivější analýzu vymírání vakovlka. „Použili jsme nový přístup ke zmapování geografického vzorce jeho poklesu napříč Tasmánií a k odhadu data jeho vyhynutí po zohlednění mnoha nejistot. Naše zjištění nejen vrhají nové světlo na osud tohoto ikonického druhu, ale také představují užitečnou metodu pro stanovení priorit ochrany a pro hledání dalších vzácných druhů, jejichž stav je nejistý."

„Smutným zjištěním naší studie je, že vyhynutí vakovlka nebylo nevyhnutelné,“ zdůrazňuje Ivan Jarić, jeden z autorů studie a vědecký pracovník Biologického centra Akademie věd ČR. "Pravděpodobně ještě několik desetiletí po smrti posledního známého jedince existovala možnost, kdy ještě šlo zavést adekvátní opatření k zabránění jeho vyhynutí."

Spoluautor Stephen Sleightholme z Mezinárodní databáze vzorků vakovlka (International Thylacine Specimen Database) uvedl, že tasmánský tygr je jedním z nejvíce fascinujících a nejzáhadnějších zvířat moderní doby. „Po celé dekády dráždí představivost veřejnosti a podněcuje mnoho snah dokázat, že druh stále existuje. Naše studie ukazuje, že o historii a ekologii tasmánského vakovlka se je stále co učit.“

 

Simulovaná data vyhynutí pro vakovlka v Tasmánii. a) Distribuce pravděpodobnosti a hustoty odvozeného posledního skutečného pozorování na základě pravděpodobnostního převzorkování všech 1237 exemplářů a pozorování od roku 1910 do roku 2019. b) Odvozená kumulativní pravděpodobnost přetrvávání v daném kalendářním roce, jak je odvozena z rozložení zobrazeného v a.

 

Publikace:

Brook, B.W., Sleightholme, S.R., Campbell, C.R., Jarić, I. and Buettel, J.C. (2023). Resolving when (and where) the Thylacine went extinct. Science of the Total Environment 877, 162878.

https://doi.org/10.1016/j.scitotenv.2023.162878

Zpět

 

KONTAKT

Biologické centrum AV ČR, v.v.i.
Branišovská 1160/31
370 05 České Budějovice
Datová schránka: r84nds8

 

+420 387 775 111 (ústředna)
+420 387 775 051 (sekretariát)
+420 778 468 552 (pro média)

NAJÍT PRACOVNÍKA

Biologické centrum Google mapa

Přihlášení do intranetu

Pro přihlášení do intranetu zadejte Vaše přihlašovací údaje

×