Řešení sucha i povodní nám leží přímo pod nohama

Zažíváme tropické dny a nadměrné sucho, řeky mají minimální průtok, voda v potocích zmizela a půda je vysušená a rozpraskaná.  Lze tomu čelit? Částečně ano. Řešení máme přímo pod nohama - půdu. 

Zadržování vody v krajině a regulace její dostupnosti pro rostliny je jednou z velmi významných funkcí půdy. Tu umožňuje půdní organická hmota. Její obsah a kvalita se ale neustále snižují, stejně jako se zhoršují další vlastnosti půdy, zejména její struktura a pórovitost. Půda je totiž vlastně jakási houba – z poloviny se skládá z pevné hmoty (půdní částice a organická hmota), zatímco druhou polovinu objemu tvoří půdní póry naplněné vzduchem a vodou. Obsah pórů a jejich geometrie mají zásadní vliv na účinné vsakování vody do půdy a spolu s organickou hmotou regulují zadržování vody v půdě. Tak ale funguje jen zdravá a kvalitní půda. Půdy na celém světě však bohužel trpí bezohledným využíváním a jejich kvalita se stále zhoršuje. Nejen z tohoto důvodu byl Organizací spojených národů vyhlášen letošek Mezinárodním rokem půdy.

V současné době v České republice ročně ubývá několik tisíc hektarů zemědělské půdy.  Vzhledem k tomu, že jeden hektar středně kvalitní půdy může v našich podmínkách uživit asi 3 lidi, ročně se nevratně znemožní uživit tisíce lidí. Zbytek zemědělské půdy na tom není o mnoho lépe. Více než polovina půdy je ohrožena větrnou či vodní erozí a poškozena utužením nebo jiným typem degradace.

„Berme letošní rok s úmornými vedry jako naléhavé varování a nečekejme, že je výjimečný a že příští roky budou opět průměrné. Může se stát, že příští rok bude naopak povodňový nebo se zopakuje letošní suchý. Zachránit nás před opravdu velkými problémy může jen zdravá půda a zdravá krajina,“ upozorňuje půdní mikrobiolog a ředitel Biologického centra AV ČR Miloslav Šimek.

Právě v těchto týdnech se všichni doslova na vlastní kůži přesvědčujeme, jak naše narušená krajina trpí momentálním výkyvem klimatu a jak přestává zajišťovat některé „služby“, které jsme si zvykli pokládat za samozřejmé, např. zásobování vodou. Je dobré si uvědomit, že vlastně jen sklízíme, co jsme předtím zaseli. Jistě se nelze zcela ubránit všemožným změnám a jejich dopadům, nicméně je také třeba aktivně přírodě pomáhat, když už ji tak zásadně využíváme. „Nikdy není pozdě začít, říká se, ale je třeba začít dříve, než bude opravdu pozdě, tedy nyní!“ dodává profesor Šimek.

Kvalitu půdy můžeme hospodařením snadno ovlivnit a právě bohužel často negativně. Patrné je to při porovnání orné půdy a trvalých travních porostů. Orbou opakovaně dochází k promíchání svrchní vrstvy půdy, k rychlému rozkladu organické hmoty a k poškození mnoha půdních organismů. Tím se snižuje rozmanitost všeho živého v půdě, mění se fyzikálně-chemické procesy a zároveň klesá obranyschopnost plodin proti chorobám a škůdcům, což vede k nutnosti dodávat do půdy více živin a pesticidů. Naopak u travních porostů je půdní profil rozvrstvený, svrchní vrstva je bohatá na organickou hmotu a napomáhá lepšímu zasakování vody, snižuje se rychlost rozkladu látek a naopak zvyšuje množství a bohatost půdních organismů. Je jasné, že nelze veškerou ornou půdu převést na travní porosty. Zde však může pomoci vhodná agrotechnika, např. omezení orby, zavedení osevních postupů se střídáním plodin, omezení plodin výrazně poškozujících půdu a ekosystém (např. řepky), zařazení rostlin vázajících vzdušný dusík (jetelovin a luskovin), zařazení hluboko kořenících rostlin (vojtěšky), využívání meziplodin apod. Velmi důležitým krokem je zapravování posklizňových zbytků do půdy, kompostování a využití organických hnojiv.

Kvalitní půda se stabilizovanou organickou hmotou a bohatstvím půdních organismů má obrovskou schopnost odolávat stresu a působení nepříznivých faktorů. Dokáže poutat velké množství vody, a tím snižovat dopady obou klimatických extrémů – sucha i povodní. Lépe než krajina s velkými lány, monokulturami a regulovanými vodotečemi hospodaří s vodou mozaiková krajina s přirozenými mokřady, remízky či mezemi.