Datum: 04.10.2021
Krásné společenské stroje: diskuse o umělé inteligenci a algoritmické teorii her
Diskuse Učené společnosti České republiky za účasti pěti světových expertů * Úterý 19. října 2021, 16 h * Budova Akademie věd ČR, Národní 3, Praha 1, místnost 206 ;Moderuje Kateřina Poláková; V diskusi se počítá s dotazy z publika. Osobní účast možná dle vývoje epidemiologické situace - aktuální informace najdete ve dnech před diskusí v detailech události.
*Událost na facebooku: https://fb.me/e/44fu6yqtp
* Živě na YouTube: https://www.youtube.com/watch?v=MA_8M_lbMqw
Diskutovat budou:
Jiří Matas
Řádný profesor v Centru strojového vnímání ČVUT v Praze. Doktorát získal na University of Surrey ve Velké Británii (1995). Publikoval více než 250 článků v recenzovaných časopisech a na konferencích. Jeho publikace mají přibližně 50 000 citací registrovaných v Google Scholar a 20 000 ve Web of Science. Mezi jeho výzkumné zájmy patří vizuální sledování, rozpoznávání objektů, porovnávání a vyhledávání obrazů, sekvenční rozpoznávání vzorů a optimalizační metody typu RANSAC. Spoluzaložil dvě společnosti, Eyedea Recognition (počítačové vidění) a Locksley (kombinatorická optimalizace).
Řádný profesor v Centru strojového vnímání ČVUT v Praze. Doktorát získal na University of Surrey ve Velké Británii (1995). Publikoval více než 250 článků v recenzovaných časopisech a na konferencích. Jeho publikace mají přibližně 50 000 citací registrovaných v Google Scholar a 20 000 ve Web of Science. Mezi jeho výzkumné zájmy patří vizuální sledování, rozpoznávání objektů, porovnávání a vyhledávání obrazů, sekvenční rozpoznávání vzorů a optimalizační metody typu RANSAC. Spoluzaložil dvě společnosti, Eyedea Recognition (počítačové vidění) a Locksley (kombinatorická optimalizace).
Tomáš Mikolov
Informatik zabývající se strojovým učením. Působí jako vedoucí výzkumný pracovník v Českém institutu informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRC). V minulosti pracoval ve Facebook AI Research a v týmu Google Brain, kde vyvíjel efektivní algoritmy pro výpočet distribuovaných reprezentací slov (projekt word2vec). Jeho dlouhodobým výzkumným cílem je vyvinout inteligentní stroje, které by mohly komunikovat s lidmi pomocí přirozeného jazyka. V roce 2018 získal cenu Neuron za významný vědecký objev v oblasti umělé inteligence.
Informatik zabývající se strojovým učením. Působí jako vedoucí výzkumný pracovník v Českém institutu informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRC). V minulosti pracoval ve Facebook AI Research a v týmu Google Brain, kde vyvíjel efektivní algoritmy pro výpočet distribuovaných reprezentací slov (projekt word2vec). Jeho dlouhodobým výzkumným cílem je vyvinout inteligentní stroje, které by mohly komunikovat s lidmi pomocí přirozeného jazyka. V roce 2018 získal cenu Neuron za významný vědecký objev v oblasti umělé inteligence.
Martin Schmid
Vedoucí vědecký pracovník ve společnosti Google DeepMind, kde vede projekt zaměřený na teorii her a strojové učení. Dříve pracoval v IBM Watson, kde se jeho výzkum zaměřoval na kombinaci strojového učení a zpracování přirozeného jazyka. Je jedním z hlavních autorů programu DeepStack, prvního počítačového programu, který porazil profesionální lidské hráče v no-limit pokeru. V roce 2017 získal ocenění ministerstva školství za vynikající výsledky výzkumu. Jeho současný výzkum se zabývá propojením světů teorie her a strojového učení a návrhem obecných algoritmů, které se učí v jakémkoli prostředí.
Vedoucí vědecký pracovník ve společnosti Google DeepMind, kde vede projekt zaměřený na teorii her a strojové učení. Dříve pracoval v IBM Watson, kde se jeho výzkum zaměřoval na kombinaci strojového učení a zpracování přirozeného jazyka. Je jedním z hlavních autorů programu DeepStack, prvního počítačového programu, který porazil profesionální lidské hráče v no-limit pokeru. V roce 2017 získal ocenění ministerstva školství za vynikající výsledky výzkumu. Jeho současný výzkum se zabývá propojením světů teorie her a strojového učení a návrhem obecných algoritmů, které se učí v jakémkoli prostředí.
Jan Vondrák
Profesor matematiky na Stanfordově univerzitě. Doktorát získal v roce 2005 z aplikované matematiky na Massachusettském technologickém institutu (MIT) a v roce 2007 z informatiky na Univerzitě Karlově v Praze. Působil na postdoktorandských pozicích v Microsoft Research (2005–06) a na Princetonské univerzitě (2006–09) a v letech 2009–16 byl výzkumným pracovníkem v teoretické skupině ve výzkumném centru IBM Almaden. Zabývá se kombinatorickou optimalizací a algoritmickou teorií her, zejména teorií kombinatorických aukcí a optimalizací submodulárních funkcí.
Profesor matematiky na Stanfordově univerzitě. Doktorát získal v roce 2005 z aplikované matematiky na Massachusettském technologickém institutu (MIT) a v roce 2007 z informatiky na Univerzitě Karlově v Praze. Působil na postdoktorandských pozicích v Microsoft Research (2005–06) a na Princetonské univerzitě (2006–09) a v letech 2009–16 byl výzkumným pracovníkem v teoretické skupině ve výzkumném centru IBM Almaden. Zabývá se kombinatorickou optimalizací a algoritmickou teorií her, zejména teorií kombinatorických aukcí a optimalizací submodulárních funkcí.
Lenka Zdeborová
Profesorka fyziky a informatiky na École Polytechnique Fédérale v Lausanne, kde vede Laboratoř statistické fyziky výpočetních systémů. Doktorát z fyziky získala v roce 2008 na Univerzitě Paris-Sud a na Univerzitě Karlově v Praze. Dva roky strávila v Národní laboratoři v Los Alamos. V letech 2010–2020 působila v Ústavu teoretické fyziky francouzského CNRS. V roce 2014 získala bronzovou medaili CNRS, v roce 2016 cenu Philippa Meyera v oboru teoretické fyziky a startovací grant ERC, v roce 2018 cenu Irène Joliot-Curie, v roce 2021 přednesla Gibbsovu přednášku Americké matematické společnosti. Zabývá se aplikacemi konceptů ze statistické fyziky na problémy strojového učení, zpracování signálů, inference a optimalizace. Ráda stírá hranice mezi teoretickou fyzikou, matematikou a informatikou.
Profesorka fyziky a informatiky na École Polytechnique Fédérale v Lausanne, kde vede Laboratoř statistické fyziky výpočetních systémů. Doktorát z fyziky získala v roce 2008 na Univerzitě Paris-Sud a na Univerzitě Karlově v Praze. Dva roky strávila v Národní laboratoři v Los Alamos. V letech 2010–2020 působila v Ústavu teoretické fyziky francouzského CNRS. V roce 2014 získala bronzovou medaili CNRS, v roce 2016 cenu Philippa Meyera v oboru teoretické fyziky a startovací grant ERC, v roce 2018 cenu Irène Joliot-Curie, v roce 2021 přednesla Gibbsovu přednášku Americké matematické společnosti. Zabývá se aplikacemi konceptů ze statistické fyziky na problémy strojového učení, zpracování signálů, inference a optimalizace. Ráda stírá hranice mezi teoretickou fyzikou, matematikou a informatikou.
.jpg)
