Klíšťata nesplachovat, ve vodě přežijí a mají blízko k intimním partiím

Zdroj: https://www.idnes.cz/

„Aktivita klíšťat se měří tak, že odborníci chodí s tzv. vlajkou, takovým hadrem z umělého vlákna, smýkají s ním po trávě a nízkých keřících a počítají, kolik se na něj nachytá klíšťat.“ vysvětluje host Rozstřelu Daniel Sojka z Parazitologického ústavu Akademie věd České republiky. Chlupatá tkanina není ničím napuštěná, a přesto se na ni klíšťata chytí. „Klíště si nijak zásadně nevybírá, na koho nebo co vleze,“ popírá vědec jeden z rozšířených mýtů o tom, že klíště si vybírá hostitele podle krevní skupiny a doplňuje: „Vnímá sice dech a pot, ale v podstatě čeká na konci stébla a pouští se ve chvíli, kdy se ho něco dotkne. Spoléhá na to, že má speciálně upravené přední končetiny, takže se zachytí a pak si na těle hostitele doleze, kam potřebuje. Jak všichni víme, bývají to především intimní partie nebo podpaží.“

To, že většinou nepostřehneme, že se nám klíště zasálo, souvisí s malou chemickou laboratoří, kterou v sobě klíště má. „Klíště má tři hlavní metabolické orgány. Jedním z nich jsou slinné žlázy. To je u klíšťat velice sofistikovaný orgán, který produkuje klíštěcí sliny vypouštěné do hostitele během sání. Pomocí tzv. cementových proteinů se klíště přichytí k ráně. Dále sliny obsahují tisíce imunomodulačních a anitkoaugulačních látek, tedy látek, které zabraňují srážení krve. Klíště je v podstatě taková evolucí vzniklá lékárna. U nás je dokonce oddělení, které se studiem proteinů a peptidů v klíštěcích slinách zabývá s cílem jejich případného využití jako velice účinných léčiv do budoucna,“ říká parazitolog a zároveň klíšťata tak trochu hájí, protože dodává, že patogeny, kvůli kterým máme dnes z klíšťat strach, do vztahu klíště – hostitel přišly evolučně mnohem později.

„Klíště nemá střevní ani žaludeční prostor, jak ho známe, osmdesát procent jejich těla je sice střevo, ale slouží jen jako zásobní úložiště krve – jediného potravního zdroje klíšťat. Neprobíhají v něm hlavní trávicí procesy, není tam ani kyselé prostředí, které dokáže patogeny likvidovat. Proto je klíště pro patogeny ideální množírnou, a i proto klíšťata přenášejí celou řadu patogenů, od virů po mnohobuněčné červy.“

Klíště obecné má několik vývojových fází: vajíčko, larva, nymfa a dospělý jedinec. U dospělých jedinců sají krev pouze samičky. „Dospělé samice musejí projít oplodněním buď před sáním nebo v jeho průběhu, což se děje častěji. Na zvířeti samička saje obvykle 8–9 dní, z toho posledních 12–24 hodinách spáchá něco, čemu se říká rapidní nasátí a dosáhne až stonásobku své váhy. Pak má zhruba měsíc na to, aby to obrovské množství krve přetvořila na snůšku vajec,“ vysvětluje parazitolog. „To je strategie, díky které se klíšťata tak úspěšně množí po celé zeměkouli.“

Klíšťata nesplachovat
Není tak snadné klíště zlikvidovat. „V Coloradu studovali efekt pračky a sušičky na přežívání klíšťat na oblečení. Vyjádřeno jazykem návodu k použití evropských praček a sušiček: klíště zabijete, jen když vyperete na šedesát stupňů. Na čtyřicet stupňů přežije zhruba devadesát pět procent klíšťat, na třicet stupňů všechna. Co se týká sušičky, ta je efektivnější, protože klíšťata nesnášejí vysoušení. Ale pořád to trvá takových padesát minut na nejvyšší výkon, abyste měli 100% jistotu, že jste klíště opravdu zneškodnili.“

Pokud jste zvyklí klíště splachovat, podle Daniela Sojky byste měli být ve střehu. Nejenom, že ve vodě klíště přežije až čtyři hodiny, navíc se může na míse zachytit a následně se opět dostat tam, kde ho určitě nechcete mít.

K přenosu Lymské boreliózy dochází podle parazitologa až po zhruba 24 hodinách od zasátí klíštěte. Pokud se tedy po návštěvě rizikových míst budeme hlídat, měli bychom na klíště přijít dostatečně včas na to, abychom zabránili přenosu onemocnění. Pro nákazu virem klíšťové encefalitidy to sice neplatí, zato vás před ní úspěšně ochrání existující vakcína.

Teorie, jak postupovat při odstraňování klíštěte, se časem mění. Daniel Sojka doporučuje postupné vyviklání. „Zobáček klíštěte vypadá jako klasická hmoždinka se zpětnými trny. Takže, když si představíte, jak dostáváte starou hmoždinku ze zdi, také ji nevykrucujete, ale pohybem cikcak vytáhnete,“ říká a dodává, že rozhodně by se nemělo klíště mazat žádným olejem, jak se dříve doporučovalo. „Tím, že to klíště přidusíte nějakým olejem, akorát způsobíte, že vyvrhne obsah svého střeva zpátky do rány, včetně přenášených patogenů.“ Následně je pak vhodné ránu vydezinfikovat jakýmkoliv alkoholem. Alkohol podle parazitologa funguje také jako spolehlivý likvidátor vytažených klíšťat: „Stačí ho potopit do trošky více než 40% alkoholu nalitého například do lahvičky od léků. Za chvíli je doslova po něm“.

Plošná likvidace klíšťat by byla neetická
Na dotaz, zda se neuvažuje o nějakém plošném způsobu likvidace přemnoženého parazita, Daniel Sojka říká: „Neustále se pracuje na možnosti zmírnit populaci klíšťat za pomoci například některých patogenních hub. Jsou s tím však spojené různé etické věci, protože vždycky vystává otázka, co kdyby: například, co kdyby ten klíštěcí patogen přeskočil na nějakého prospěšného brouka, který je naopak pro ekosystém nebo pro zemědělskou produkci prospěšný? Je třeba to vždycky dobře zvážit, a navíc ty regulace, jak agrární, tak environmentální, jsou dneska na takové úrovni, že vám něco takového jen tak nepovolí. To znamená, že málokomu se chce investovat čas a peníze do vývoje něčeho, co bude z principu strašně náročné a drahé, s nejistým výsledkem.“

Zásadní podle parazitologa je správná prevence. „Základem je správné oblečení. Většina těch klíšťat je někde na trávě zhruba tak do metru, na nižším podrostu, to znamená mít dlouhé kalhoty třeba z umělohmotného vlákna, tak aby se klíště nemělo, jak zachytit. Jednou za hodinu se prohlédnout. Stačí zběžně, jestli mi klíště neleze někde po nohách. A používat repelenty. Fungují. Jejich jediný problém je, že se vypařují. Proto je dobré po dvou až třech hodinách je aplikovat znovu.“

V Rozstřelu dále parazitolog mluví mimo jiné o afrických a latinskoamerických klíšťatech schopných zdecimovat stádo skotu, o šanci, že se v našich zeměpisných šířkách přemnoží Hyalomma marginatum – velký členovec, který může na člověka přenášet krymsko-konžskou horečku anebo o tom, zda je pravda, že vás bude nahánět na vzdálenost stovek metrů.

Autor: Elen Černá, iDNES.tv