Světová věda čelí přetrvávajícím geografickým nerovnostem

Nová studie publikovaná v časopise Frontiers in Ecology and the Environment však ukazuje, že i přes rostoucí snahu o větší zapojení různých zemí zůstávají některé regiony dlouhodobě opomíjené. Mnohé výzkumné projekty, které se označují za „globální“, se ve skutečnosti soustředí jen na omezený počet zemí.

„Naše analýza celosvětových studií v oblasti ekologie a ochrany přírody odhalila překvapivě velké rozdíly v tom, odkud pocházejí autoři,“ říká hlavní autor studie Ivan Jarić, vědec z Biologického centra Akademie věd ČR a Univerzity Paris-Saclay. „Například ve studiích s účastí afrických vědců tvořili autoři z chudších afrických zemí jen asi čtvrtinu. Většina pocházela z Jihoafrické republiky, která sama publikovala dvakrát více studií než všechny ostatní nízkopříjmové země v regionu dohromady.“

Podobná situace je i v Asii a Jižní Americe. Až dvě třetiny studií, na nichž se podíleli vědci z těchto kontinentů, byly publikovány Čínou a Brazílií. Země s nižšími příjmy přispěly k méně než čtvrtině výzkumů. Tato nerovnováha vychází mimo jiné z toho, že mezinárodní výzkumné sítě často upřednostňují zavedené instituce a experty ze zemí s vyspělou ekonomikou. Vědci z méně zastoupených zemí pak mají horší přístup k financování, mezinárodním konferencím a vědecké spolupráci.

Rozložení autorství ve světových studiích v oblasti ekologie a ochrany přírody. Data ukazují logaritmicky transformovaný počet spoluautorských publikací za jednotlivé země; bíle označené země – žádné autorství v analyzovaných publikacích.

Takto vzniká falešný dojem, že jsou ve vědě rovnoměrně zastoupeny různé části světa. „Kromě toho, že v některých regionech chybí data, může veřejnost i odborníci získat pocit, že se tam žádný výzkum neprovádí,“ říká Shawan Chowdhury z australské Monash University, jeden ze spoluautorů studie. „Tímto přístupem se ochuzujeme o cenné pohledy a také o možnost podpořit rozvoj vědy v zemích, které to velmi potřebují – často právě proto, že mají vysokou biodiverzitu a čelí naléhavým problémům v ochraně přírody.“

„Věříme, že věda se musí posunout za hranice kontinentů a klást větší důraz na rovnovážné zastoupení různých regionů,“ vysvětluje Christophe Diagne z Francouzského národního ústavu pro výzkum udržitelného rozvoje, další spoluautor studie. „Je důležité aktivně zapojovat vědce ze zemí, které bývají opomíjeny, a při plánování výzkumných týmů se nespoléhat jen na tradiční partnery. Kromě dlouhodobých systémových řešení, která podporujeme v rámci vědy o udržitelnosti, silně prosazujeme i vznik globální otevřené databáze odborníků, která by pomohla navazovat rovnocenná partnerství a zjednodušila přístup k financování a spolupráci.“

Více informací najdete ve studii publikované v časopise Frontiers in Ecology and the Environment:
Jarić, I., Diagne, C. a Chowdhury, S. (2025). Moving beyond continents for global and inclusive science. Frontiers in Ecology and the Environment. https://doi.org/10.1002/fee.2851

Kontakt:
Ivan Jarić – ivan.jaric@hbu.cas.cz