Zemřel významný český entomolog Karel Sláma

Vzpomínka na Karla Slámu

Karel Sláma se narodil 17. prosince 1934 v Tiché u Frýdku-Místku. Doktorát získal v roce 1961 u renomovaného českého biologa Vladimíra J. A. Nováka a absolvoval stáže na Harvardově Univerzitě v USA. Byla to právě stáž na Harvardu v laboratoři Carrolla Williamse v polovině 60. let, kde objevil tzv. „paper factor“, první přirozený analog juvenilního hormonu. Série prací v prestižních časopisech (Nature, Science, PNAS USA) si téměř okamžitě získala zaslouženou pozornost a vedla k mimořádně bouřlivému rozvoji této oblasti výzkumu. Po návratu z USA Karel Sláma dlouhodobě pracoval v Entomologickém ústavu ČSAV v Praze a možná to byl právě genius loci budovy na Flemingově náměstí v Dejvicích, kde měl skvělou příležitost pracovat mezi chemiky Ústavu organické chemie a biochemie (ÚOCHB) ČSAV, který po dlouhá léta vedl prof. František Šorm, a kde se Karlův americký objev paper factoru a jeho talent nesporně výrazně zúročily.

Ve druhé polovině 80. let až do roku 1990 pracoval na oddělení chemické ekologie hmyzu ÚOCHB, U Šalamounky 41, a v méně příznivém období počátku 90. let působil ve vlastní firmě InterEco, kde si zřídil Laboratoř ekologické farmakologie. Odtud se vrátil zpět do Entomologického ústavu AV ČR, který byl již tehdy součástí Biologického centra AV ČR v Českých Budějovicích, a v letech 1992 až 1995 byl jeho ředitelem. V první dekádě nového tisíciletí až do odchodu do důchodu pracoval v Laboratoři ekologické fyziologie, která byla detašovaným pracovištěm Entomologického ústavu AV ČR v Praze na Drnovské ulici, v prostorách Výzkumného ústavu rostlinné výroby.

Vědecký přínos

Karel sláma významně přispěl k objevu a pochopení juvenilního hormonu (JH), látky, která řídí růst a přeměnu hmyzu, a jeho práce pomohla odhalit, jak tento hormon funguje a jak ho lze napodobit. Karlův objev „paper factoru“ po návratu do Prahy položil základ pro rozvoj syntézy tisíců analogů (tj. napodobenin) juvenilního hormonu (JHA) právě ve spolupráci s početným týmem chemiků na ÚOCHB. Nepřehlédnutelným Karlovým přínosem k tomuto objevu bylo využití jeho oblíbeného modelového organismu, ploštice ruměnice pospolné (Pyrrhocoris apterus), kterou si přivezl z Prahy s sebou do USA. Nebýt mimořádně vysoké citlivosti ruměnice a dalších zástupců ploštic vůči analogům juvenilního hormonu, k tomuto objevu by možná nedošlo, alespoň ne v tomto kontextu.

Primárním důvodem dlouhodobé a rozsáhlé spolupráce s chemiky byla vizionářská myšlenka využití analogů juvenilního hormonu jako nové generace insekticidů s potenciálně minimálním ekologickým dopadem. Příslibem tohoto praktického aspektu byla skutečnost, že mnohé analogy juvenilního hormonu byly velmi druhově či skupinově specifické, tedy selektivní. Úspěchy této pražské skupiny entomologů a chemiků stimulovaly podobně bouřlivý rozmach oblasti syntetických JHA i na komerčně orientovaných korporátních pracovištích v USA (Zoecon Corp.), v Japonsku (Sumitomo Ltd.) či ve Švýcarsku (Ciba Geigy). Karel Sláma se tak stal spoluautorem desítek patentů na insekticidy založené na juvenilním hormonu. Mimořádně široká paleta analogů JH poskytla Karlovi impuls chápat a vysvětlovat účinky těchto látek z farmakologického hlediska. Jeho studie položily základy endokrinologické farmakologie u hmyzu a zejména přispěly k pochopení morfogenetického působení a mechanismu účinku JH, který po dlouhá desetiletí představoval endokrinologickou záhadu.

Kromě zásadního vlivu ve výzkumu juvenilního hormonu se Karel Sláma věnoval především klasické fyziologii hmyzu a rozvoji metod měření dýchání hmyzu a zejména extrakardiálních pulzací hemolymfy (tj. rytmické proudění hmyzí krve - hemolymfy mimo srdce). Jeho mimořádná manuální zručnost na úrovni jemného mechanika mu umožnila zkonstruovat celou řadu vlastních unikátních přístrojů, které dovolovaly buď přímo v tělní dutině, nebo nepřímo pomocí různých povrchových tenzometrických čidel tyto pulzace objevit a analyzovat jejich průběh i intenzitu během larválního (juvenilního) vývoje i u dospělců širokého spektra zástupců hmyzu. Po definování standardů extrakardiálních pulzací se tyto metody zároveň staly nástrojem pro testování a vysvětlování účinků hormonů i široké škály insekticidů. Neméně významná byla série jeho prací, v nichž v kombinaci se záznamem činnosti srdce podal důkaz o nezávislosti uvedených extrakardiálních pulzací na činnosti srdce jako dvou autonomních a samostatných fyziologických systémů.

Asi není překvapením, že Karel Sláma spolupracoval také s Antonínem Holým, českým chemikem světového významu, rovněž působícím v budově ÚOCHB na Flemingově náměstí v Dejvicích, který se zasloužil o objev a syntézu acyklických nukleosidfosfonátů a na nich založených antivirotik, a měl s Karlem několik společných patentů.  Testováním těchto látek na oblíbené ruměnici pospolné Karel zjistil, že dokážou blokovat určité enzymy v hmyzu a zjistil, jak tělo hmyzu tyto látky rozkládá a vylučuje.

Osobnost a lidský rozměr

S Karlem jsme v té či oné podobě spolupracovali asi padesát let a měl jsem možnost jej poznat jako velmi přímého a čestného člověka se silným a zásadovým charakterem. Jeho pracovní a vědecký entuziasmus byl až nakažlivý, měl vzácnou schopnost rozlišovat podstatné od nepodstatného a tuto schopnost šířit mezi vnímavé lidi. Jeho statečnost byla v období totality prověřována tehdejším režimem; za své postoje byl postižen dlouholetým zákazem cestování do zahraničí, což pro tak aktivního vědce, jakým Karel Sláma byl, muselo představovat těžko představitelné příkoří. A stejně jako v celém spektru dalších zatěžujících situací i zde obstál s přehledem a zachoval si velmi střízlivý pohled na svět. Nesporně mu v tomto směru pomáhal i jeho přátelský a optimistický duch.

Byl neochvějným milovníkem včel a včelařství a zaníceným chalupářem, velmi zásadovým a přímočarým člověkem. V mnoha ohledech jeho postoje či názory vzbuzovaly obdiv i údiv, nikdy mu však nebylo možné upřít inspirativnost, přímost, statečnost a upřímnost. V okamžiku, kdy jsem se dozvěděl onu smutnou zprávu, jsem si náhle intenzivně uvědomil, jak velká mezera po Karlovi zůstává a na kolik lidí měla jeho osobnost vliv, ať už by si to chtěli připustit, nebo ne. O to silnější musí být tato ztráta pro jeho dcery a vnoučata. Nesporně zůstane Karel v srdcích svých nejbližších navždy uchován jako vzor nevídané a obdivuhodné lidské statečnosti i důstojnosti.

Karel Sláma byl v oblasti fyziologie hmyzu eminentní osobností, zanechal nesmazatelnou stopu v české i světové entomologii a živočišné fyziologii a jeho odkaz pokračuje v práci kolegů a studentů, kteří dále rozvíjejí jeho myšlenky, ať už v oblasti srovnávací endokrinologie, farmakologie či klasické fyziologie.

Dr. Robert Farkas

Dlouholetý spolupracovník Karla Slámy

Ústav experimentální endokrinologie

Biomedicínské centrum Slovenské akademie věd

Biologické centrum Akademie věd ČR vyjadřuje upřímnou soustrast rodině, blízkým a všem kolegům. Poslední rozloučení se uskuteční v úterý 27. ledna 2026 ve 13.15 hodin v obřadní síni krematoria v Praze-Motole.